Moje cesta k terapii byla trochu klikatá, ale vlastně jsem po této cestě jsem sbírala potřebné zkušenosti. Během své profesní přípravy a také v průběhu zaměstnání jsem vždy pracovala s lidmi. Nejprve jsem si během praxe na VOŠ vyzkoušela roli vychovatele v dětském domově a zjistila jsem, že tato práce mě opravdu naplňuje. V dětském domově jsem pracovala 7 let, poté jsem odešla na mateřskou dovolenou, vzhledem k časové náročnosti tohoto zaměstnání a potřebám mých dětí jsem se však již k této práci nevrátila. V této době jsem se rozhodla zkusit si splnit svůj sen, a to vystudovat psychologii. Můj sen se mi povedlo dotáhnout do konce a dokončila jsem magisterské studium jednooborové psychologie na FF v Olomouci. Během studia jsem pracovala v domě na půl cesty, také na krizové pobytové pomoci a v azylovém domě pro matky s dětmi, kde jsem získávala další zkušenosti v práci s lidmi. K prohloubení svých dovedností jsem se rozhodla absolvovat Psychodynamický psychoterapeutický výcvik pod Pražskou vysokou školou psychosociálních studií, nyní jsem v jeho závěrečné fázi. Pro psychodynamickou psychoterapii jsem se rozhodla možná i díky práci s dětmi (a jejich rodinami), které se často ocitly v nesnadné situaci. Vnímám, jak jsou rané zkušenosti v rodině významné pro náš další život.
Kromě mé práce mě také naplňuje čas strávený s mou rodinou, především v přírodě a s karavanem, ráda poznávám nová místa a jejich příběh.
